Fauly lidským právům

Potlačování oponentů režimu

Běloruský prezident Alexandr Lukašenko se chopil moci roku 1994. Od té doby vládne nepřetržitě díky falšovaným volbám a referendům měnícím běloruskou ústavu. Od počátku systematicky zastrašuje a utlačuje domnělou či skutečnou politickou opozici. Jakýkoliv náznak protestu dusí již v samotném zárodku. Političtí oponenti jsou proto za kritiku vězněni pod nejrůznějšími záminkami. Nejoblíbenější jsou „daňové úniky“ a také „spolupráce s cizí rozvědkou“, což může ve skutečnosti být setkání se zahraničními diplomaty či novináři. O několika „zmizelých“ oponentech režimu Lukašenko před pár lety veřejně prohlásil, že tento „dárek“ od něj už opozice nedostane. Z politických důvodů bylo v Bělorusku Lukašenkem vězněno zatím 187 lidí. Devět z nich je ve vězení právě teď. Vězni jsou během výslechů běžně biti a jinak mučeni. I propuštění vězni však zůstávají na policejních seznamech a jsou neustále šikanováni. Nesmějí se nadále občansky angažovat, mají omezené možnosti vycházení a stěhování, často nesmějí vykonávat své původní zaměstnání a jsou proti nim periodicky vznášena nová obvinění.

Zákaz sdružování a shromažďování

Za velkou hrozbu Lukašenkův režim považuje jakékoliv sdružení, které není plně kontrolováno. Registrace neziskových organizací jsou proto všemožně komplikovány. Za účast v neregistrované organizaci pak hrozí až dva roky vězení. Do již existujících organizací pravidelně vtrhávají policejní razie, které často končí zabavením majetku. Občanská sdružení se tak stále pohybují na hraně zákona. Postihy se netýkají jen organizací hájících občanské svobody, ale též jakýchkoliv dalších sdružení. Často bývají postihována zejména sdružení mládeže. Jediná povolená mládežnická organizace je totiž Běloruský svaz mládeže (BRSM), který je ovládán Lukašenkovými lidmi. Jiné organizace nezískají registraci. Obtížnou situaci ale mají už ti z mladých lidí, kteří nechtějí do BRSM vstoupit. Trnem v oku Lukašenka jsou i nezávislé odbory jednotlivých státních podniků, které se snaží chránit běloruské zaměstnance ve stále obtížnější ekonomické situaci země. Stejně jako sdružování je komplikováno i shromažďování. Jakékoliv shromáždění již od počtu tří lidí musí mít úřední povolení. To je ale velmi obtížné získat. Nepovolená shromáždění jsou následně rozehnána brutální policejní silou.

Nesvobodná média a svoboda slova

Lukašenkův režim nepodceňuje sílu médií. Většina z nich je plně státem kontrolovaná. Několik zbývajících nezávislých periodik je pod stálým tlakem úřadů. Například jim je znemožněna distribuce a prodejci je nesmí odebírat. V minulém roce policie zatkla 25 novinářů, kteří psali o protirežimních protestech. Součástí potlačování svobody slova je i nepřátelský vztah režimu vůči národním tradicím a běloruskému jazyku. Místo běloruské nezávislosti se Lukašenkův režim totiž snaží ideově navazovat spíše na Sovětský svaz a pěstovat úzké vztahy s Ruskem. Hudební skupiny zpívající v běloruštině, spisovatelé píšící v běloruštině a učitelé podporující výuku v běloruštině čelí neustálým komplikacím a zákazům. Běloruské svobodné divadlo jako jediný nezávislý divadelní soubor hraje jen v soukromých bytech nebo v přírodě bez souhlasu úřadů. Po protestech proti zfalšovaným prezidentským volbám v roce 2010 byl soubor Běloruského svobodného divadla rozehnán.

Příběhy na střídačce